Pohádky

Několik slov na úvod Text pohádky Otázky a úkoly

Rómské pohádky

      Rómská kultura se od naší velice liší, všechno je v ní více živé a dravé, obrázky jsou barevnější, hudba hlasitější a pohádky rozmanitější – některé jsou plné náhod a kouzel, jiné jsou obrázkem běžného života, některé jsou hodně zlé a kruté. Však si sami přečtěte alespoň jednu u nich.
    Je to pohádka z knihy Romské pohádky, do které Milena Hübschmannová sepsala všechny romské pohádky, které si nechávala vyprávět v romských rodinách. 
 
 Tlačítko ZPĚT

Proč jsou Romové cikáni? 

(Milena Hübschmannová)

    To, co budu vyprávět, se stalo v době, když se o princeznách říkalo: Směje se, až jí jde z pusy světlo. A víte, proč šlo princeznám z pusy světlo? Protože měly zlaté zuby.
    Proč páni, kněží i dnešní lidé říkají nám Romům cikáni? Proč nám tohle jméno dali, proč se na nás to přízvisko lepí až dodnes? Proč? To proto, že jsme ošidili Pánaboha. A jak jsme Pánaboha ošidili?
    Kdysi chodil Rom, Žid, svatý Petr a můj zlatý Pánbíček ode vsi ke vsi, od města k městu. A tehdy se Romům ještě neříkalo cikáni, tehdy jsme ještě nebyli černí jako Číňani nebo Indiáni, byli jsme jako normální lidi. A tak ti čtyři, Rom, Žid, svatý Petr a náš zlatý Pánbíček, došli do jednoho města, dejme tomu, že to byla Praha. V tom městě byla pastva, na pastvě se pásly ovce.
    Pánbůh povídá těm třem: „Počkejte, ještě jsme nejedli. Co se týká kuchyňských věcí a vaření, to mám na starosti já, zbývá jen, aby někdo z vás ukradl ovci tamhletomu pasákovi.“
    „Vezmeme ovci a pasák na nás pošle psa nebo četníky!“ povídá Rom. Správně se bál.
    ,,Nic se neboj,“ Pánbůh na to, „to je moje starost, jen jdi a tu ovci mu seber. Zařídím, aby nekoukal, až budeš krást. Od toho jsem Pánbůh.“
    Dobrá, Rom sebral ovci, Pánbůh ji upekl, protože kuchyňské věci a vaření to byla jeho kvalifikace. A teď povídá Romovi: „Pěkně ovci rozporcuj a dones na stůl. Ale srdce chci já. Všechno ostatní si můžete rozdělit, jenom srdce musím dostat já.“
    Rom si myslí: Proč by měl dostat srdce právě on, v tom je nějaký fígl, ten si vždycky vybere to nejlepší pro sebe. Já ovci ukradl, beze mě by neměl nikdo nic, srdce sním já. A Rom srdce snědl.
    „Kde je srdce, Rome?“ ptá se Bůh.
    Jak říkám, tehdy to slovo cikán ještě neexistovalo.
    „Ovce žádné srdce neměla.“
    „Když neměla, tak neměla.“
    Najedli se, Pánbůh povídá: „Co abychom se rozešli každý svou cestou. Lépe se nám bude hledat služba.“
    Dobrá, všichni souhlasí, že se tedy rozejdou. A Pánbůh dělí majetek, který si společně našetřili.
Dělí peníze - tehdy se ještě nepočítalo deset korun, dvacet korun, třicet korun, tehdy se počítalo na hromádky. Jedna hromádka, dvě hromádky, tři hromádky, čtyři hromádky, pět hromádek.
    „Proč pět hromádek, když jsme jenom čtyři?“ ptá se Rom.
    „Ta pátá hromádka je pro toho, kdo mi snědl ovčí srdce.“
    „Já ho snědl,“ volá Rom.
    „Vidíš, ty cikáne, vidíš, že jsi ho snědl!“ povídá Pánbůh.
    A od té doby nám to jméno zůstalo, od té doby nám každý gádžo říká cikán.

    Ale to je taková pohádka, to není důkladná historická pravda. Ve skutečnosti to je jinak. Ve skutečnosti cikáni už dneska nejsou cikáni, ale Romové.
   Tlačítko ZPĚT

Otázky a úkoly

1. Mohl bych být romským malířem?
Podívejte se na obrázky k pohádkám. Pečlivě si prohlédněte ilustrace k této knize. Zkuste sami nakreslit, namalovat, či jakoukoli technikou vytvořit ilustraci k pohádce, kterou jste právě přečetli. 

2. Já a rómská kultura

Co víte o tom, jak žijí Rómové? Znáte některé (ze sousedství, osobně)? Líbí se vám jejich hudba, obrázky, tanec? Jak se s nimi snažíte vycházet? Co sami děláte proto, aby se Rómům mezi námi žilo lépe? Mohli byste dělat více? Zkuste si o tom napsat krátký  úvahová text.
Tlačítko ZPĚT